HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY
Matematik, ekonom, sociální inovátor a vizionář Karel Janeček je pro mnoho lidí člověkem s kontroverzními názory, které nejdou s proudem. Pro mě je někdo, kdo si v klidu vyslechne odlišný názor a dokáže vnímat cizí myšlenky velmi pozorně, i když s nimi nemusí souhlasit.
S fotografem Ondřejem jsme přijeli na místo o něco dříve. Chladné jarní ráno, zvuk vody, která tu v minulosti poháněla mlýnské kolo, vůně prvních květin a stín stromů nás naladily na energii místa, kde Karel tráví s rodinou svůj volný čas. Přišel bos v mikině a pohodlných kalhotách s klukovským úsměvem a s celkem jasným plánem, kde by měly fotky vzniknout. Místa, která jsou pro něj zásadní, v obou případech souvisejí s rovnováhou. S rovnováhou, kterou všichni hledáme ve svém vnitřním životě, a pro něj navíc souvisí i s rovnováhou tělesnou a pravidelným trénováním chůze po slackline i po tenkém zábradlí. První fotografie jsme udělali právě na slackline, na které Karel dokázal bravurně držet balanc, a hned poté nám připravil malý výlet na skálu, co pořídil společně s mlýnem, aniž by o tom v době koupě nějak přemýšlel. To, co zpočátku vypadalo jako nenáročná vycházka, se pro mě s Ondrou, lidi s respektem k výškám, stalo trochu adrenalinovým zážitkem. S každým krokem k lepšímu výhledu do údolí jsme víc a víc ztráceli už zmíněný balanc. Karel působil sebejistě i na skalním výběžku, kam ho následovaly už jen naše pohledy a namířený objektiv fotoaparátu…
Karle, proč je pro vás rovnováha tak důležitá?
Rovnováha je základní princip existence. Uplatňuje se v měřítku subatomárních částic, v životě každého jedince, fungování společnosti a naší planety až po strukturu galaxií. Jako lidská civilizace se právě nacházíme v kritickém bodě, na křižovatce dějin. Každý z nás sdílí zodpovědnost, abychom tuto extrémně nerovnovážnou situaci vybalancovali. K nalezení globální rovnováhy je důležité, abychom jako lidé dokázali najít svou osobní rovnováhu duševní a k té je skvělým nástrojem rovnováha fyzická. Pro mě osobně přineslo zdokonalení fyzické rovnováhy velkou vnitřní sílu i velké zlepšení v celkovém zdraví. Dalším stupněm zdokonalení a výzvou je pro mě například „meditace na slackline“ s vnitřním zklidněním a uvolněním spojené s plnou koncentrací a fyzickým výkonem.
Všimla jsem si, že chodíte bos i v náročnějším terénu. Kdy jste s tím začal? Pamatuji si celkem silnou vlnu zhruba před deseti lety, kdy to mezi známými osobnostmi byl velký trend…
Nevnímal jsem to nikdy jako trend. Rád chodím bos už dlouho, a to i v extrémních podmínkách. Ve městě ne, ale nedávno jsem šel bos několik set metrů po ledu.
Místo, které jste vybral pro fotografování, je jedno z těch, které by se okamžitě mohlo stát součástí Amazing Places. Vy ale ve mlýně hotel neprovozujete. Historicky tady ale hotelový provoz byl, nebo se pletu?
Ano, když jsem to tady koupil, tak zde byl hotel, ale zjistili jsme, že objekt potřebuje rozsáhlou rekonstrukci. Bylo to tady pěkně upravené, kašírované na povrchu, ale pod tím špatné vnitřky i podlahy, zdi, co se musely kompletně předělat. Jsou to velké investice, které se nikdy nevrátí, a ještě nejsou u konce. Rád tu trávím čas s rodinou. Je to opravdu čarovné místo. Zrovna dnes máme dětskou oslavu. Občas tu pořádáme větší akce jako například svatby.
S Karlem Janečkem jsem se poprvé setkala na koncertě Varhana Orchestroviče a zaujalo mě, jak ponoření do hudby dokážou oba být. Každý v jiné roli, spojeni tématem. Karel mi tenkrát prozradil, že jej umění začalo zajímat až v pozdějším věku a hudbu vnímá daleko silněji než vizuální vjemy, a to nejen proto, že má hudba mnoho společného s matematikou, ale také proto, že jeho vnímání a vnitřní analýza funguje primárně na bázi audia (a logiky), nikoliv na bázi obrazových představ. Později, když jsem se jej chystala navštívit doma, instrukce ohledně času schůzky na první pohled působily trochu kuriózně…
Karle, sešli jsme se 15:21. Proč ten čas?
Proč ne? Proč bychom se měli potkávat v celou, když to může být 15:21? Je to pro mě taková hra, která dává smysl i proto, že číslo 21 je v mnoha matematických i jiných ohledech skutečně výjimečné. V roce 2016 na Colours of Ostrava jsem poprvé veřejně řekl, že 21 je číslo našeho vesmíru a společně s číslem 12 tvoří zcela unikátní pár. A to jsem ještě neznal Sheldonovu větu ze seriálu Teorie velkého třesku! Sheldon Cooper tvrdí, že 73 je nejdůležitější číslo, protože je to 21. prvočíslo, přičemž otočením získáme 37, což je 12. prvočíslo (a 12 je otočená 21), a k tomu součin číslic prvočísel je 3 × 7 = 21. Takzvaná Sheldonova věta (nedávno rigorózně dokázaná) říká, že 21 je v desítkové soustavě jediné číslo s těmito vlastnostmi. K tomu navíc platí nádherné vztahy: 37 × 12 = 444 (součet číslic 12), 73 × 12 = 876 a 37 × 21 = 777 (v obou případech součet číslic 21).
Fascinující (řekl bych až magické) vztahy pro čísla související s párem 12 a 21, které nelze vysvětlit čistou náhodou (a to říkám jako expert na teorii pravděpodobnosti a stochastické procesy), jsem našel ještě další. Více publikuji v mé biografii, která vyjde v létě. Na podzim budu na univerzitě v USA přednášet na téma „Umění v matematice aneb božský podpis v číslech“. To, co jsem našel v matematice, je statistický důkaz, že matematika je výtvor inteligentní mysli, chcete-li Boha. Matematika (a tedy logika, racionální myšlení) tudíž nemohla vzniknout náhodnou evolucí.
Jako dítě jsem viděla čísla barevně…
A jaké jste měla barvy?
Bledě modrá sedmička, bílá jednička, růžová třináctka, oranžová trojka, žlutá čtyřka… Bylo to pěkné, ale nemělo to co dělat s matematikou.
No, my máme v Mathessu také čísla odlišená barevně. Mathesso je zábavná matematická hra na principu pexesa, kterou jsem pomáhal vytvářet jako spoluautor. Mohou ji hrát klidně i menší děti předškolního věku. Myslím, že pomocí takových her můžeme dětem ukázat krásy matematiky. Ne nějakým biflováním, ale cestou k pochopení. Tato hra spojuje náhodu, tréning paměti a logické myšlení. Děti se naučí přirozeným způsobem násobit a ke každému číslu je v Mathessu přiřazena barva. Ta barevnost má svou logiku, je vytvořená systematicky na základě fyzikálního barevného spektra. Jednička je růžová, červená dvojka, oranžová trojka, žlutá čtyřka, světle zelená pětka, tmavě zelená šestka, světle modrá sedmička, tmavě modrá osmička, fialová devítka.
Tak to se v některých číslech shodujeme. Ale pojďme od čísel a matematiky, která je pro váz důkazem existence něčeho vyššího nad námi, k tomu, co je pro vás v životě důležité. Co je pro vás dnes zásadní?
Řekl bych, že je to celá sada principů a hodnot, které jsou všechny naprosto zásadní. A jsou to nutné podmínky ke kvalitnímu a šťastnému životu. Vzájemnost, emoce, láska. Vnímám, že život bez těchto hodnot by vůbec neměl smysl. Svět ovládaný stroji, kdy my bychom byli pouhé loutky, by pro mě vůbec nebyl zajímavý. Emoce jsou naprosto nezbytnou a klíčovou součástí našich životů. Výjimečně důležitá, stojící obrazně na vrcholu hodnot, je pro mě svoboda. Svoboda, zejména svoboda slova, je zvláště v dnešní době silně ohrožená.
Jak vy osobně vnímáte svobodu? Kdo je podle vás svobodný?
Člověk, který dojde k nějakému hlubokému poznání, se může cítit svobodně, i když by byl například zavřený. Jde o vnitřní svobodu, které se vnější vlivy nemůžou dotknout. Takový člověk je ale výjimka a drtivá většina lidí, pokud ztratí vnější svobodu, tak bude nešťastná a jejich život nebude stát za nic. Čistě teoreticky každý může vnitřní svobody dosáhnout, ale realita je úplně jiná. A pokud se nám podaří ochránit svobodu vnější, tak máme šanci udělat evoluční skok a vytvořit společnost, která bude fungovat v souladu s hodnotami, jako je respekt, spolupráce, a tím může kvalita života dosáhnout úplně jiné, mnohem vyšší úrovně pro drtivou většinu z nás. Možná to většině lidí bude připadat jako utopie, ale já osobně si myslím, že máme šanci udělat ten evoluční skok a jako lidé se propojit na bázi respektu jeden k druhému. A to, abychom ochránili svobodu, v tom hraje zásadní roli. Svoboda jako základní axiom je podmínkou nutnou pro kvalitu života společnosti jako celku. Dnešní svět je na křižovatce, a pokud nedáme pozor, tak může směřovat k totalitě pod kontrolou umělé inteligence a technologií. My naopak chceme, aby se umělá inteligence a technologie staly ochranným štítem svobody. Jsem přesvědčen, že jedna z těchto variant se v brzké budoucnosti uskuteční, že už není žádná cesta mezi.
S tím souvisí i téma dezinformací. Co si o tomto fenoménu myslíte?
Myslím, že většina lidí už není tak důvěřivá a k informacím přistupuje kriticky a spíše skepticky, nevěří všemu, co se jim předkládá. A jaké je dnes největší riziko existence dezinformací? Opakovaně na svých přednáškách zdůrazňuji, že dnes největší riziko vyplývající z existence dezinformací je boj proti nim. Ten je totiž většinou postaven na manipulaci a strašení lidí. Nemáme ani definováno, co je dezinformace. Co to tedy je? Je to lež? Mnozí fanatici a manipulátoři označují jako dezinformace i pravdivé informace, které se jim nehodí, a někteří extremisté dokonce otevřeně argumentují, že dezinformace může být i pravda. A toto považuji za velmi nebezpečné pro společnost. Lidé se musí naučit, jak si vytvořit vlastní názor a jak naslouchat své intuici. Není to ale vůbec jednoduché. Vnímám jako moc důležité, aby se člověk naučil propojit intuici a emoce s racionalitou. To je podle mě ta největší síla pro každého. Výsledkem není pouhý součet, ale velká synergie. Pokud člověk chce něco objevit nebo dokázat, tak musí používat intuici. Já osobně jsem dříve považoval emoce za neracionální. Myslel jsem, že když je něco spočítané, tak to stačí, a emoce by do rozhodování a analýz neměly mít přístup. Před cca třiceti lety jsem se stal mimo jiné expertním hráčem v blackjacku, napsal jsem software na Monte Carlo simulace. V prostředí kasin a profesionálních hráčů jsem viděl, že lidé, co podléhali emocím, dělali chyby a mohli sklouzávat k iracionalitě. Tam je potřeba být čistě racionální. Takže v aplikaci na vydělávání si hraním karet je skutečně potřeba emoce a intuici minimalizovat, tam ano, nicméně v obchodování na finančních trzích už to tak není. Co bych sám sobě poradil, kdyby mi bylo znovu 21? Otevřít se více emocím a intuici v byznyse i v poznávání světa. Je třeba říct, že ani druhý extrém, kdy si někdo řekne, že myšlení je špatné a všechno bychom měli dělat pouze podle intuice a emocí, nefunguje. To sice může vypadat na první pohled hezky, ale je zde velký prostor k manipulaci. Často se stává, že tento typ lidí někdo zmanipuluje, protože manipulaci se v takovém prostředí daří velmi dobře. Není možné se proto spoléhat pouze na intuici, je potřeba mít tam i racio, ale otevřené racio.
Jaký jste byl jako kluk? Přemýšlel jste o světě? Byl jste hloubavé dítě?
Byl jsem trochu samotářské, uzavřené dítě a už od čtyř let jsem věděl, že budu matematik. A od útlého dětství jsem byl přesvědčen o tom, že nejdůležitější je věda. Připadalo mi to jako nejdůležitější lidská činnost a chtěl jsem se stát vědcem, což se mi podařilo. Ne nějakým biflováním, ale cestou k pochopení.
Jak vědu vnímáte dnes?
Dnes ji vnímám jako jeden z pilířů lidské existence, ale zároveň vidím, jak je věda dnes zneužívána, jak je zmanipulovaná. To, co byla církev ve středověku, tak dnes je věda. Věda má ve společnosti samozřejmě důležitou funkci, ale ta očištěná, ne zmanipulovaná politickými zájmy.
Ten smysl pro spravedlivost, který jste měl v dětství… Jak se projevuje v dospělosti?
To vnímání mi zůstalo, a pokud se mi něco nelíbilo nebo jsem z toho měl špatný pocit a tu nespravedlivost cítil, tak jsem do toho šel a snažil se něco udělat. Z toho například vznikl fond proti korupci. Korupci jsem vnímal jako rakovinu společnosti a vnímal jsem ji jako to nejhorší, což dnes už vím, že není. Dnes mi připadá mnohem horší manipulace strachem.
To jsou témata, která vás zaměstnávají, dělají vám starosti. Co vám například dělá radost? Kde jste rád?
V Kutné Hoře mám mlýn, který je pod skálou, a to je fantastické místo, kde se cítím dobře.
A nejkrásnější místo na zemi, kde jste měl možnost strávit nějaký čas?
Vybavuji si jedno čarovné místo v Peru. Když se člověk podíval před sebe, viděl, že je na vrcholu hor, a ten pohled do údolí byl nádherný, když jsem se otočil, tak za mnou bylo panorama skal do kruhu a asi sedm vodopádů. Bylo to takové snové, zázračné místo. Opravdu nejkrásnější místo, co jsem kdy viděl. Něco mezi realitou a snem.
A co potřebujete k tomu, abyste se na cestách cítil dobře?
Já osobně nic speciálního nepotřebuji.
text Kateřina Černá, foto Ondřej Košík
Další články
OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK
Ocenění Českých Podnikatelek stojí na Vaší straně. Vnímáme Vaše potřeby, hledáme řešení a poskytujeme informace a inspiraci.
Generální partner
Odborný garant
Zakladatel
Záštita a partner
Auditor
Hlavní partner
Partneři
Partneři slavnostního dne
Dodavatelé
Mediální partner
