ZVUK TRADICE

Josefa Anovčína hned při první návštěvě sklárny uchvátil řemeslný um místních lidí, oslovila jej také krajina a více než dvousetletá tradice výroby. Rozhodl se proto podnik zachránit a v roce 2024 se stal výkonným ředitelem sklárny Květná 1794 poté co jako rodinná firma odkoupili společnost Glasfabrik Květná od předchozího majitele.

Krátce po ukončení studií jste začal pracovat v rodinné stavební firmě, kde dodnes působíte ve vedení společnosti. Co bylo tím impulzem vrhnout se do úplně odlišné sféry a spojit podnikání s křehkostí a designem?
Na sklárnu mě před Vánoci 2023 upozornil kamarád Dušan Svoboda. Dozvěděli jsme se, že výroba a 230letá tradice má skončit. Když jsme se pak do Květné jeli podívat, oslovila mě nejen krajina a atmosféra místa, ale především samotní lidé a jejich řemeslo. Cítil jsem obrovský respekt ke generacím, které tu pracovaly, a zároveň jsem vnímal, že tak výjimečný podnik si zaslouží novou šanci.

Co na vás nejvíce zapůsobilo, když jste se poprvé do sklárny přijel podívat?
Okamžitě mě oslovila krajina kolem Strání – Květná. Samotný provoz mě doslova uchvátil svojí syrovostí a řemeslným umem místních sklářů. Bylo cítit, že tady lidé odvádí těžkou práci, která má nejen dlouhou tradici, ale i smysl.

Jste rodinná firma a sklárna Květná se stala součástí vašeho rodinného byznysu. Bylo složité přesvědčit ostatní?
V naší rodině je zvykem, že zásadní rozhodnutí děláme společně celá rodina. Sešli jsme se, dlouze debatovali o všech rizicích i možnostech. Nakonec jsme se shodli, že zachování takto výjimečného řemesla má smysl, i když to bude náročné. Tak jsme se do toho pustili.

Jaké byly vaše první kroky a plán při převzetí sklárny? Co jste považovali za nejdůležitější?
Nejprve jsme se zaměřili na stabilizaci ekonomiky firmy. Bylo nutné přesvědčit zaměstnance, že to myslíme vážně. Začali jsme také pracovat na posílení značky, pracujeme na budování stabilního obchodního týmu, navázali spolupráci s designéry a zaměřili se na export.

Souběžně od samého začátku rozvíjíme myšlenku otevření sklárny veřejnosti a hledáme nové možnosti využití areálu.

Co vám osobně připadá na sklářském řemesle nejvíce fascinující?
Fascinuje mě kombinace ohně, přesnosti a lidské šikovnosti. Když vidíte, jak z rozpálené skloviny vzniká precizní produkt, uvědomíte si, že jde o umění, které se nedá plně automatizovat. Každý kus nese otisk lidské ruky a zkušenosti. Než se vinná sklenka dostane k zákazníkovi, projde čtrnácti páry rukou. To samo o sobě je důkaz toho, že každý kus je výsledkem týmového úsilí a ruční preciznosti.

V Květné vyrábíte tradiční vzory i sklo v nových designech. Na kterou z novinek jste pyšný?
Velkou radost mám z připravované kolekce pivních sklenic, kterou jsme připravili ve spolupráci s předním českým designérem skla Lukášem Jabůrkem. Zajímavě se rozvíjí i spolupráce s japonským designérem Kengo Kumou, kde pracujeme na kolekci skleniček pro asijský trh.

A tradiční výrobek, který vám přirostl k srdci?
Univerzální vinná sklenička, kterou vyvíjíme ve spolupráci s vinaři a Vinařskou školou Mendelovy univerzity. Když jsem poprvé porovnával víno ve třech různých skleničkách, překvapil mě obrovský rozdíl v chuti i vůni. Tehdy jsem pochopil, jak zásadní vliv má tvar skla.

V minulém roce si sklárna odnesla z Designbloku ocenění za nejlepší prezentaci výrobce. Jak vznikal ten nápad na zpracování expozice?
Oceněná expozice s názvem „Zvuk tradice“, navržená designéry Klárou Janypkovou a Tomášem Kučerou, vznikla jako poetická instalace připomínající skleněnou zahradu. Hlavním prvkem byla jemná skleněná zvonkohra složená z elegantních sklenic upevněných na tenkých kovových stoncích. Při pohybu vytvářely charakteristický zvuk, který odkazoval na kvalitu a jedinečnost tenkostěnného skla z Květné. Celý návrh vznikal několik měsíců, prošel řadou 3D modelů a testování konstrukce. Výsledná instalace oslovila porotu i veřejnost svou křehkostí, symbolikou a promyšleným propojením tradice a současného designu.

Ocenění z Designbloku nás velmi potěšilo a bereme ho jako potvrzení, že jdeme správnou cestou.

Co považujete ve sklářském řemesle a byznysu za nejsložitější?
Největší výzvou je dlouhodobá udržitelnost – ekonomická i lidská. Sklářství je energeticky náročné a zároveň závislé na zkušených řemeslnících, kterých je čím dál méně. Musíme proto investovat do lidí, technologií i vzdělávání mladé generace.

Jaké chystáte novinky pro následující období, na co se chcete zaměřit?
Pokračujeme ve spolupráci s designéry na nových kolekcích – kromě sklenic pracujeme i na svítidlech. Rádi bychom také rozvíjeli návštěvnický provoz, exkurze a celkově otevřeli areál více veřejnosti. Další krok je rekonstrukce historické vily Emanuela Zahna a vznik interaktivního muzea sklářství.

Jaké máte plány do budoucna?
Naším hlavním cílem je, aby se Květná stala stabilní, ekonomicky soběstačnou firmou, která si udrží kvalitu ruční výroby a bude inspirací i pro další. Vidíme budoucnost v exportu, designu, ale i v cestovním ruchu. Naším cílem je sklárnu nejen zachránit, ale dlouhodobě rozvíjet a otevřít veřejnosti.

 foto-zdroj: Sklárna Květná